Jan Kvjetoslaf Podlipskí
Višlo slunce, né přet ȟvílí
uš je pjekňe visoko.
Spousta liďí vpráci pílí
on je vzhůru o oko
Tak i druhé sťeška zvedne
a uďelá táhlí sten,
postele čas kvapem bledne
bude muset stepla ven.
Ťelo stojí, a i vhlavje
stojí, aňi mišlénku.
Rutina ho ale hravje,
nasmňeruje na linku.
Tam se ruce, né však hlava,
sami pusťí do práce.
Vmišlenkáȟ je raňí káva
žádná jiná legrace.
Vrčí mlínek, pára sičí
páka cvakne ve stroji
voda kávou tlakem hučí
hrnek voňí vpokoji.
Pohlet tupí do zďi hleďí
lžičkou híbe tam a sem,
na židli tu mrtvje seďí
po kávje mu začne den.
Hrnek uš tu prázdní leží
pár ȟvil, teď zbívá jen.
Uš ta síla ťelem bježí
právje začal noví den!
Sňídaňe a cesta mňestem
se zastávkou vkavárňe.
Tam si jedňím riȟlím gestem
další hrnek přitáhne.
Vrčí mlínek, pára sičí
páka cvakne ve stroji
voda kávou tlakem hučí
hrnek voňí vpokoji.
Hnet zkavárni k práci míří.
Tam pracuje lehounce
neš mu řekne přítel Jiří
„Sejdeme se vkuȟiňce“.
Stranou práce ihnet leží
dumá co je namlínku
na sras sJirkou riȟle bježí
použít místňí kuȟiňku.
Vrčí mlínek, pára sičí
páka cvakne ve stroji
voda kávou tlakem hučí
hrnek voňí vpokoji.
Po pauze se blíží objet,
zakončení víte čím.
Uš se viďí, jak ho dojet
je zas se strojem vrčícím.
Vrčí mlínek, pára sičí
páka cvakne ve stroji
voda kávou tlakem hučí
hrneksvoňí vpokoji.
Odpoledne riȟle zmizí
pak doma padne, jako cizí.
Vrčí mlínek, pára sičí
páka cvakne ve stroji
voda kávou tlakem hučí
hrnek voňí vpokoji.
Seriálů ďíli mizí…
Vrčí mlínek, pára sičí
páka cvakne ve stroji
voda kávou tlakem hučí
hrnek voňí vpokoji.
Višlo slunce, právje spoza
střeȟ a raňíȟ mlžníȟ par
on jak stará prázdná dóza
seďí scela vičerpán.
Komentáře
Okomentovat