Věnováno Terce ¨Když se objímáme, svět stojí. Máme nekonečný příděl času. Času, který můžeme strávit, protože svět čeká. Tramvaje stojí, kapky ze zavlažovačů visí ve vzduchu a zářivě se lesknou. Svět čeká. Čeká až tě dolíbám, až se naše rty oddělí a mé ruce tě pustí, pomalu. Svět čekal a teď, když pomalu jdeme, ruku v ruce, pryč, je mu dovoleno zase plynout.
Záblesky nápadů, myšlenek. Co mě napadne, zaujme, na čem pracuju o čem přemýšlím. Hřbitov rozpracovaných projektů.