Radovanův blog

 Tuto povídku věnuji Terce. Povídku si lze poslechnout na mém Podomaticu . No, není to moje práce. Ani bych si nedokázal představit, že by mě to mělo živit. Ono, když se člověk něčím živí, tak ho to asi dřív nebo později stejně přestane bavit. Takže to mám jen jako koníčka. Jednou za týden, někdy víckrát vyrazím ven. No jistě, občas se mi naskytne příležitost i normálně v průběhu obyčejného dne, potom záleží na okolnostech jestli ji využiji. Když je člověk už trochu sběhlej umí si příležitostí všímat, podle toho jak se lidi hýbou, jak se baví, jak stojí. Je hodně faktorů podle kterých to člověk může poznat. Ale když vyrazím večer nebo odpoledne přímo zatím, tak se pořádně připravím, samozřejmě. Nejdřív je potřeba umět dokonale splynout s davem. Hodně záleží na oblečení, řekl bych. Musíte vzít úvahu místo kam jdete, roční období, obvyklý druh lidí, který se tam pohybuje, není to vůbec snadné. No a když to umíte, tak je třeba se naučit splynout s davem, i když tam žádný dav není, víte ne