Věnováno všem prvním milencům Tiše si ležím vedle tebe. cosi mě v hlavě pálí, zebe. S něhou i silou, obětí, Ta otázka - mozku přepětí. Jen jednou tiše řeknu jí, a ptám se s citem, nadějí. Hnán smutkem, strachem ze ztráty, zastavím se vždy před vraty. Tak pohladím ty jemné vlásky, a ptám se nechtíc dělat vrásky. Kolik nám asi zmizí lásky, když se prvně sundaj pásky?
Záblesky nápadů, myšlenek. Co mě napadne, zaujme, na čem pracuju o čem přemýšlím. Hřbitov rozpracovaných projektů.