Věnováno všem prvním milencům
Tiše si ležím vedle tebe.
cosi mě v hlavě pálí, zebe.
S něhou i silou, obětí,
Ta otázka - mozku přepětí.
Jen jednou tiše řeknu jí,
a ptám se s citem, nadějí.
Hnán smutkem, strachem ze ztráty,
zastavím se vždy před vraty.
Tak pohladím ty jemné vlásky,
a ptám se nechtíc dělat vrásky.
Kolik nám asi zmizí lásky,
když se prvně sundaj pásky?
Komentáře
Okomentovat