Ten večer, když přišel Peret domů, viděl jeho otec ve svých mladých rysech, že ho něco trápí. Pozoroval ho u večeře jak si dává do úst tovární BIO jídlo a přitom upřeně hledí do svého tabletu. Na tom že u jídla si vyřizoval vlastní věci na tabletu, nebo hrál hry, nebylo nic neobvyklého, ale dnes na něj jen tak hleděl. „Copak je?“ zeptal se otec. „Chceš nějakou novou hru?“ „Ale, né...“ zamumlam Peter a dál se vidličkou šťoural v jídle. „A vlastně ani nemám hlad.“ Vstal od stolu, udělal dva kroky a zbortil se do pohovky. Zapnul televizi a cvakal kanály. Nakonec zastavil na jednom z posledních, skoro nesledovaném - Retro 1. Běžel zrovna velmi starý sitcom, Přátelé. Seděl a díval se, zamlkle. Otec dojedl a usedl vedle Petera na kanape. Viděl ve svých mladých rysech že se něco děje a protože s tím neměl žádné zkušenosti začal jako každý rodič špatně. „Víš já sem byl taky mladý. Je to skoro neuvěřitelné co. Ale kdo jiný by ti mohl rozumět než já.“ „Hm...“ odpověděl Peter. „Co pak ti je.“ Pet...
Komentáře
Okomentovat