Tuto povídku věnuji Terce.
Povídku si lze poslechnout na mém Podomaticu.
No, není to moje práce. Ani bych si nedokázal představit, že by mě to mělo živit. Ono, když se člověk něčím živí, tak ho to asi dřív nebo později stejně přestane bavit.
Takže to mám jen jako koníčka. Jednou za týden, někdy víckrát vyrazím ven. No jistě, občas se mi naskytne příležitost i normálně v průběhu obyčejného dne, potom záleží na okolnostech jestli ji využiji. Když je člověk už trochu sběhlej umí si příležitostí všímat, podle toho jak se lidi hýbou, jak se baví, jak stojí. Je hodně faktorů podle kterých to člověk může poznat.
Ale když vyrazím večer nebo odpoledne přímo zatím, tak se pořádně připravím, samozřejmě.
Nejdřív je potřeba umět dokonale splynout s davem. Hodně záleží na oblečení, řekl bych. Musíte vzít úvahu místo kam jdete, roční období, obvyklý druh lidí, který se tam pohybuje, není to vůbec snadné. No a když to umíte, tak je třeba se naučit splynout s davem, i když tam žádný dav není, víte ne? Když jdete jen tak po ulici, nebo večer v parku a nikde nikdo, je třeba vypadat naprosto obyčejně a nenápadně.
Další věcí je správně poznat tu příležitost. To je hodně důležité, ale to každý tak nějak tuší, jak se to dá poznat. Už třeba jenom od toho, když se sám do takové situace dostal.
No když konečně dva takové vidíte je třeba počkat přesně na tu správnou chvíli. Obvykle se pár okamžiků před tím trochu ošívají, nebo se navzájem dotknou rukama. Těsně před tím zavřou oči, téměř vždycky zavřou oči. A to je ta chvíle, to už musíte stát kousek vedle a rychle se natáhnout, je to otázka několika vteřin. A máte jí!
No a potom je třeba zmizet dřív, než se stihnou vzpamatovat. Proto je taky vhodné mít oblečení trochu elegantní, aby jste nevzbudili přílišný odpor.
Vlastně jsem tak trochu sběratel, pamatuji si každý. Řeknu vám nejlepší jsou první polibky. Ukrást první polibek není nijak snadné. Oni jsou většinou hodně ostražití a nervózní, ale dá se to. No a potom jsou taky dobré ty dlouhé, kdy slečna ne a ne otevřít oči, a tak máte dost času si ho pěkně vychutnat a uložit do paměti.
No jistě, jsme považováni za zločince, ale já se na sebe radši dívám jako na sběratele nebo umělce. To víte, že sběratelé a umělci nebývají vždy úplně jako ostatní. No tak vidíte!
Komentáře
Okomentovat