Jsou chvíle vhodné pro rekapitulaci a deset let může být jedna z nich. Na podzim 2015 jsem byl na mé první velké celopionýrské akci, byla to Konference o činnosti. Vlastně se mi to zdá mnohem déle, co se více či méně pohybují v celorepublikové úrovni a potkávám tak lidi z různých krajů a koutů republiky. Lepší by asi bylo vzpomenout si už na podzim, třeba kolem výročního zasedání, ale stalo se to teď. Je právě půl třetí ráno a já už hodinu přemýšlím v temném a tichém bytě. Kam kráčí Pionýr? Sleduji pozvolné puchření a rozpadání se spolku se smutkem. Ne, že bychom měli málo peněz, nebo, že by kdesi v pozadí nebyly lidé, co tvrdě odpracují svou, ale stačí to? Stačí nám, pozvolné hinjící udržování statu quo? Kde je nadšení? Kde jsou ty pionýrské nové cesty? Mozaika Pionýra se kdysi dala číst. Ročník od ročníku byla její kvalita proměnlivá, ale vždy tam byl alespoň jeden nebo dva články, které přinášeli něco zajímavého nad všední a nudné kalendáře akcí a zpráv z fungování orgánů a ústředí....
.jpg)
Komentáře
Okomentovat