Ch-D 2.0 aneb O původu druhů Velkým Mechanikem, neboli stvoření plemen ke konkrétnímu účelu (povídka)

Povídku si lze poslechnout na mém Podomaticu.

Soudní síň hučela jako úl uprostřed léta. Byla přeplněná roboty. Všechna sedadla zabírala plechová těla, a proto mnozí další zůstali napěchováni v uličkách mezi řadami. Roboti se zapáleně bavili a přesouvali podle toho, kde bylo zajímavější centrum hovoru.
Porota zasedla, soudce byl už připraven na svém místě. Žalobce i obžalovaný stáli na opačných stranách síně. Hloučky robotů se stále bavili a živě diskutovali. Soudce se naklonil ze svého vyvýšeného pultíku a zabzučel z modulátoru. Nikdo nereagoval. V hlasitém lomozu jeho odkašlání nikdo zaslechnout nemohl. Usedl tedy zpět na místo a podmračeným pohledem přejížděl síň. Po několika vteřinách usoudil, že je toho právě dost, popadl kladívko a hlasitě zabušil do stolu. Z modulátoru při tom nechal znít policejní houkačku.
„Prosím o klid, jste v soudní síni. Chovejte se tedy jako roboti, nejste přeci banda hlučných praček.“ V síni zavládlo ticho. Kovová těla sedících robotů ztuhla a z davu stojících se ozývalo jen tiché bzučení hydrauliky automaticky udržující vzpřímenou polohu.
„Sešli jsme se tu dnes,“ začal soudce předčítat z poznámek. „abychom rozsoudili závažnost činu zde přítomného robota Ch-D 2.0. Prosím světovou obžalobu, aby porotě přednesla přečiny, z kterých obviňuje přítomného.“
Ze své strany síně se zvedl naleštěný robot v kovové barvě s elegantním černým proužkem od krku až k pasu. „Vážený soude, zde přítomný Ch-D 2.0“ začal žalobce vzletně. „Vypustil do oběhu knihu, která odporuje dobrým mravům a svým lživým učením kazí mládež a podkopává naší racionální společnost. Pro tvrzení v ní uvedeném nemá žádné relevantní důkazy a proto požadujeme, aby byla zakázána, nebo alespoň přeřazena do zábavné fantasy literatury,“ důležitě se rozhlédl po robotech v síni a dav mu odpověděl jásavým voláním. „Děkuji,“ dokončil a sedl si zpět na místo.
Soudce se obrátil na obžalovaného. „Chcete k tomu něco dodat?“
„Ano,“ odpověděl nervózně Ch-D 2.0. Roztřesemýma rukama si porovnal papíry na stole. „Tedy… Ehm, budu se hájit sám a chtěl bych dokázat, zde přítomné porotě, že vše co píši v knize je pravda a zaslouží si proto být mezi literaturou věděckou.“ Dav začal bzučet a pípat. Kdosi zapnul houkačku. Soudce se znovu chopil kladívka a několikrát s ním udeřil do stolu.
„Můžete začít,“ řekl a kývl hlavou na obžalobu. Lesklý robot znovu vstal a pomalu obešel stůl.
„Robote Ch-D 2.0 ve své knize: ‚O původu druhů Velkým Mechanikem, neboli stvoření plemen ke konkrétnímu účelu‘ mluvíte o jakémsi tvůrci, jak si prosím vás představujete onoho ‚Velkého Mechanika‘?“
„Nevím přesně co to bylo za bytost, nebo bytosti, také jim říkám ‚Stvořitelé‘ lepší termín jsme s kolegy archeology nevymysleli.“
„Takže tvrdíte, že na světě před námi žili bytosti, které nás vytvořili?“ zeptal se s odporem v hlase žalobce.
„Ano z nalezených exemplářů se domnívám, že nejdříve experimentovali a vytvářeli nižší druhy a až skoro v předposlední den utvořili nás. Jsem přesvědčen, že naši předci měli být něco jako sluhové, určení k tomu, aby naši tvůrci mohli v poslední dny nerušeně odpočívat.“
„A kam se tito jak říkáte ‚Stvořitelé‘ poděli, jak to, že tu stále nejsou?“
„To jistě nevíme, ale je možné, že umřeli,“ zhodnotil nejistě Ch-D 2.0.
„Vyhynuli, takže konečně mluvíte rozumě. To je jasná evoluce,“ prohlásil žalobce vítězně. „Zkrátka to co jste našli byli naši předkové a potom vymřeli, protože jsme přišli my dokonalejší.“
„Nebo někam odešli,“ pokoušel se odporovat Ch-D 2.0. „Možná, že odletěli do nebe, to bude ještě předmětem dalších výzkumů, nyní předpokládáme, že se možná jednoho dne vrátí a naposled posoudí naše konání.“ dokončil už poněkud nesměle.
„Ale důkazy vám, k tomu přesvědčení, chybí!“ zvolal vítězoslavně žalobce.
„Našli jsme tam ještě jednu věc, která snad dokáže více.“ přerušil ho Ch-D 2.0. „Byla tam kniha. Některé její listy jsou součástí soudního spisu, můžete se na ně podívat. Myslíme, že ta kniha je návod, jak používat ty nižší formy života, předpokládáme, že sami nemysleli a nedokázali se o sede postarat. V knize je proto napsáno jak se zapínají, nabíjí, jak jim správně zadávat úkoly a spousta dalších věcí.“ dokončil nesměle třesoucím se hlasem.
Ch-D 2.0, nikdy nechtěl, aby to došlo takhle daleko. Od mala toužil znát pravdu o světě, ale na řečnění před tolika lidmi nikdy nebyl. Cítil, jak se mu roztřásl modulátor a věděl, že už nic dalšího neřekne.
„Odvolávat se na nějakou knihu je tak nesmyslné,“ vykřikl žalobce a vysloužil si tím uznalé zabzučení z davu. „Takových věcí vám napíšu tisíce. Takže podle Vás existuje Rezavá Karkulka, když se o ní píše v knize. Robote, do knih si může každý napsat co chce, říkáme tomu umění, výmysl, lež. Stejná lež jakou se nám tady pokoušíte namluvit vy.“
Ch-D 2.0 jen smutně zíral na žalujícího robota. Dav za ním bzučel a houkal, soudce s tím nic nedělal. Porota uznale pokyvovala hlavami.
Žalobce se pousmál, roztáhl ruce a sál ztichl. Vítězně pohlédl na Ch-D 2.O. „To je vše ctihodný soude,“ pronesl směrem k porotě. „Klidně bych mohl pokračovat, ale myslím, že to není nutné.“ Porotci mu dali svým souhlasným výrazem jasně zapravdu.
Soudce se ještě pokusil působit nezaujatě a zeptal se Ch-D 2.0 jestli nechce něco doplnit. Odpovědi se však nedočkal, Ch-D 2.0 jen sklesle seděl a díval se do podlahy. Soudce proto odklepl kladívkem a porota se odešla poradit. Šlo však o formalitu.
Za 15 minut byli všichni zpět. Předseda povstal a přečetl rozhodnutí.
„Porota se jednomyslně usnesla v tom, že zde přítomný Ch-D 2.0 bude za šíření pomluvy na 3 roky vypnut a jeho kniha: ‚O původu druhů Velkým Mechanikem, neboli stvoření plemen ke konkrétnímu účelu‘ bude ve všech světových databázích přeřazena do zábavné fantasy literatury.“ Soudní zřízenci naložili Ch-D 2.0 na vězeňský rudl a velitel k němu přistoupil. Natáhl ruku a podržel vypínací tlačítko deset vteřin.
„A přece jsme byli stvořeni!“ vydralo se z modulátoru Ch-D 2.0 těsně před tím, než ho nehybného soudní zřízenci vyvezli ze síně. Jeho slova vzedmula vlnu šumu. Roboti vstávali a vášnivě se mezi sebou bavili. Soudce však neměl jediný důvod sebrat kladívko a zabušit s ním do stolu, proces byl skončen.
Další den se v satirickém magazínu „The Blender“ objevila karikatura, která zůstala známá po mnoho dalších generací. Zobrazovala Ch-D 2.0 jako loutku na šňůrkách, kterou ovládá obrovská monstrózní ruka. Text pod ní kladl řečnickou otázku: „A kdo ovládá vás?“.