Najít účel (povídka)

Byl to Bůh. Mnoho lidí si myslí, že bůh je stařec a dlouhým plnovousem, moudrý a absolutní. On ale nebyl stařec, alespoň se tak necítil. Byl mladý a plný otázek a nadšení. Byl jen ve své vlastní hlavě, kdyby nějakou měl, jen myšlenka. Kdyby jsme si ho mohli nějak představit, byl by pro nás asi jako osmiletý chlapec s brýlemi. V ten čas měl hroznou touhu, touhu tvořit, touhu znát odpovědi. Nechal se unášet myšlenkou na myšlení a proto, aby měla myšlenka rozměr, stvořil čas. Chtěl mít něco a tak utvořil prostor. Místo, kde by mohl hledat odpovědi i otázky. Aby nebyl prostor holý a jedovárný rozdělil ho na mnoho různých forem. Když měl čas a prostor, zamyslel se o účelu. Chtěl znát účel, důvod věcí. Zamýšlel se nad ním a nakonec spatřil účel v jediném, v bytí. Účel každého je být a pokud může poskytnout bytí i jiným, dalším. A tak stvořil malou buňku. Maličký a jednoduchý strojek, který dokázal být a udržet sebe na živu. Strojek dokázal z okolí nasbírat mnoho materiálu a když byl dost velký rozdělil se na dva malé. A bylo jich víc. Bůh tím byl potěšen. Jenže každé další byli stejné. Stvořil další a další druhy, a ony dokázali jen být a tvořit stále další a stejné. Proto bůh stvořil dva od stejného druhu, kteří po splynutí dokázali dát bytí dalším, kteří byli podobní a zároveň jiní. Bůh byl spokojen a rád sledoval, jak mnohé z těch co stvořil jsou. Někteří se čas od času příliš opotřebyli a tak jim dal možnost přestat být, hlavně splnit účel svůj, být a poskytnout bytí dalším. Myšlenky ho zavedli k otázce zda strojky, ať velké nebo malé vědí o svém bytí. Skoumal je a zjistil že pouze dělají co jim nastavil při výrobě. Proto postavil dalšího tvora, takové který by byl k obrazu svému, takového, který by mohl pokládat otázky, aby měl možnost přijít na to jaká je odpově na otázku účelu. A usnadnil mu to, dal mu k pozorování celý svět, který sám stovřil a nechal ho ať si poradí.