Kristiánovi k narozeninám
Po cestě pleskali potrhané snadále. Nad nimi kolem kolen šustili zmuchlané a špinavé lněné karaťasy. O další patro výš vlála ve větru neupravená košile, přes kterou byla ledabyle přehozená ošumělá vestička. Nad ní byl obličej. Mohl bych vám podrobně popsat veselý lesk v hlubokých uvědomělých zelenohnědých očích. Mohl bych pokračovat popisem ostře řezaného obličeje a hustého černého obočí. Mohl bych složitě popisovat každý nedbale zastřižený vous v řídkém plnovousu nebo bych mohl nastínit světlé husté ulepené vlasy. Tím vším bych ale urážel vaši fantazii, která si jistě všechny tyto podrobnosti dokáže sama vyvodit z činů popisované osoby. Nad, vám dosud tajemně zahaleným obličejem na vlasech slaměné barvy spočíval naražený roztřepený slaměný klobouk. Aby byl popis kompletní ještě stojí za zmínku malý tlumok, který zel popisovanému na rameni a oprýskaný hudební nástroj, který mu visel na zádech. Co je v tlumoku vám neřeknu, protože je neslušné dívat se do zavřených tlumoků. Zato můžu prozradit, že zmíněný nástroj je kytara. Mladý muž byl kde co, ale nejvíce byl potulný hudebník - šumař. Hrál, když mu někdo řekl a když mu nikdo neřekl, hrál taky.
Pomalu šel, jak již víte, po cestě. Kraj v kterém kráčel byl zvlněný, ale ne hornatý. Zalesněný, nikoli však souvislou plochou. Protékali jím potůčky, které lemovali olše a vrby a další roští. Mimo potůčky krajinu křižovali vám už dobře známé cesty a v každém místě, kde se to jen trochu hodilo a i tam, kde se to nehodilo vůbec se nacházely malé nebo větší vesničky. Občas se objevil rybníček nebo loučka jinak ale zbylá místa vyplňovala pole a políčka až lišácky nacpaná do každého volného prostoru.
Před naším hrdinou se právě nacházela pole. Což, jak vyplývá z popisu krajiny, nebylo nic překvapujícího. Na jedné straně cesty rostly slunečnice a na druhé šumělo v lehkém vánku obilí. Cesta se stáčela lehounce doleva a vinula se z kopce. U zatáčky rostl veliký keř bezu propletený s šípkem. Bez měl kuličky zatím zelené, a jen některé z nich černaly a šípek na tom byl podobně.
Keř vrhal na cestu stín. Byl to jeden z mála stínů, které se od posledního lesa objevili. Jak jistě víte stín chce stín a tak, aby šumař utišil chtivost vlastního stínu, přidal do kroku.
Usadil se pod propletencem a příjemně si hověl, zatímco si brnkal na kytaru. Rád bych vás překvapil nějakým náhodným setkáním, nebo snad zvratem i drobná bouřka, při které by spisovatel napínavě popisoval, jak hrdina mokne a prchá do nejbližšího stavení, by stačila, zkrátka jakoukoliv zápletkou, musím však smutně prohlásit, že se nic takového nestalo. Slunce dál svítilo a po nějaké chvíli se šumař zvedl a pokračoval v upocené cestě. Tak snad někdy jindy.
Komentáře
Okomentovat