Radovanův blog

Jan Kvjetoslaf Podlipskí Višlo slunce, né přet ȟvílí uš je pjekňe visoko. Spousta liďí vpráci pílí on je vzhůru o oko Tak i druhé sťeška zvedne a uďelá táhlí sten, postele čas kvapem bledne bude muset stepla ven. Ťelo stojí, a i vhlavje stojí, aňi mišlénku. Rutina ho ale hravje, nasmňeruje na linku. Tam se ruce, né však hlava, sami pusťí do práce. Vmišlenkáȟ je raňí káva žádná jiná legrace. Vrčí mlínek, pára sičí páka cvakne ve stroji voda kávou tlakem hučí hrnek voňí vpokoji. Pohlet tupí do zďi hleďí lžičkou híbe tam a sem, na židli tu mrtvje seďí po kávje mu začne den. Hrnek uš tu prázdní leží pár ȟvil, teď zbívá jen. Uš ta síla ťelem bježí právje začal noví den! Sňídaňe a cesta mňestem se zastávkou vkavárňe. Tam si jedňím riȟlím gestem další hrnek přitáhne. Vrčí mlínek, pára sičí páka cvakne ve stroji voda kávou tlakem hučí hrnek voňí vpokoji. Hnet zkavárni k práci míří.   Tam pracuje lehounce neš mu řekne přítel Jiří „Sejdeme se vkuȟiňce“. Stranou práce ihnet leží dumá co je na...