Za ženu (povídka)

Ten večer, když přišel Peret domů, viděl jeho otec ve svých mladých rysech, že ho něco trápí. Pozoroval ho u večeře jak si dává do úst tovární BIO jídlo a přitom upřeně hledí do svého tabletu. Na tom že u jídla si vyřizoval vlastní věci na tabletu, nebo hrál hry, nebylo nic neobvyklého, ale dnes na něj jen tak hleděl.
„Copak je?“ zeptal se otec. „Chceš nějakou novou hru?“
„Ale, né...“ zamumlam Peter a dál se vidličkou šťoural v jídle. „A vlastně ani nemám hlad.“ Vstal od stolu, udělal dva kroky a zbortil se do pohovky. Zapnul televizi a cvakal kanály. Nakonec zastavil na jednom z posledních, skoro nesledovaném - Retro 1. Běžel zrovna velmi starý sitcom, Přátelé. Seděl a díval se, zamlkle.
Otec dojedl a usedl vedle Petera na kanape. Viděl ve svých mladých rysech že se něco děje a protože s tím neměl žádné zkušenosti začal jako každý rodič špatně.
„Víš já sem byl taky mladý. Je to skoro neuvěřitelné co. Ale kdo jiný by ti mohl rozumět než já.“
„Hm...“ odpověděl Peter.
„Co pak ti je.“
Peter mlčel a přemýšlel co by měl říct. V televizi se zatím Ross líbal s nějakou z hlaních postav, ale Peter nevěděl jak se jmenuje.
„Chodím s holkou.“ zamumlal po chvíli mlčení.
„Chceš říct, byl jsem s holkou.“ opravil ho otec. „No já si myslím, že v životě by měl každý vyzkoušet většinu věcí a tohle alespoň není zakázané.“
„Ale, né já s ní chodím už pár dní. Nebyl jsem s ní jenom na noc.“
Otec omámeně koukal.
„Jako ve filmech ze začátku století,“ pokračoal Peter. „Procházíme se v parku, líbáme se. Povídáme si. Je to super, chceme se vzít až na to budeme mít věk.“
Otec koukal ještě vyděšeněji.
„Víš jak na tebe budou všichni koukat když si vezměš holku? Nikdy nenajdeš pořádnou práci, nedostaneš dobré pojištění, Laboratoř pro lidskou expanzi ti nikdy neudělá dítě. Zkazíš si celý život.“
„Ale mi jsme se učili v biologii, že dítě se dá udělat rozmnožováním.“ podotkl Peter.
„To mě příjde strašně riskantní a taky dost odporné,“ pronesl otec zhnuseně. „Dítě vyleze matce z břicha, fuj. A může jí při tom ublížit. A navíc nevíš jak bude vypadat, jak se bude chovat. Ne dítě by mělo být jako ty, přesná kopie aby jsi mohl vylepšit to co se u tebe skazilo.“
„Ale já si jí stejně veznu.“ Vykřikl Peter a zmizel ve svém pokoji.
To snad bude jen mladická nerozvážnost a chuť experimnetovat. Uklidňoval se otec. Vždyť nebyl jsem jiný. A pousmál se. Jenže jendno je experimentovat, zkusit a dost, a druhé je zkazit si život. Pomalu vstal a došel ke dveřím.
„Petre,“ mluvil na něj přes zavřené dveře. „To tě přejde, dopřeješ si tělesné uspokojení a zase se s ní rozejdeš, není potřeba si někoho brát.“
„Ale já jí miluju,“ ozvalo se z pokoje.
„Láska neexistuje, to je jen ve starej filmech a pohádkách, věda nic takového nepotvrdila, to co cítíš je jen touha, ale klidně ji ukoj, to ti zas nezakazuji.“
„Budu s ní navždy, celý život,“ křičel hlas z poza dveří ubrečeně.
„Měl by jsi s tím akorát problémy, akt manželství stejně naši politici co nevidět zruší, je to archaismus. Budeš žít normálně. Budeš mít dobrou práci, necháš i od Laboratoře posat svoje dítě, o které se nebudeš muset s nikým dělit. Víš kolik bylo kvůli něčemu takovému soudů a zničených dětských životů. A budeš ho vychovávat sám. Navíc ho dostaneš až v šesti letech, už hotové dítě schopné se o sebe postarat-“ Cosi zaskřípalo. Otec pomlau otevřel dveře a nahlédl do místnosti. Naproti bylo otevřené okno a jemu se zdálo, že v zahradě vidí mizet stín.
Když přišli policisté našli mezi Peterovými věcmi podivný balíček s malými pilulkami, byl to protijed na blokátor citů, který se dával do jídla a skoro nikdo o něm neměl vědět.
Otec nechal pokoj vyklidit. Tenhle se mu teda nepovedl. Strážníkům podepsal možnost odchytu a zničení a poslal si do Laboratože pro nového, snad bude lepší.